Trestněprávní postih nenávistných projevů představuje v Evropské unii (EU) aktuální a politicky citlivé téma. Evropská komise v roce 2021 vydala Sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě ze dne 9. 12. 2021: Inkluzivnější a bezpečnější Evropa: rozšíření seznamu trestných činů EU o nenávistné verbální projevy a trestné činy z nenávisti (dále jen „Sdělení Komise“). Toto Sdělení Komise má ve svém pracovním programu pro rok 2025 také stávající Komise vzniknuvší po volbách do Evropského parlamentu na podzim 2024 (viz bod 110 přílohy programu Komise pro aktuální funkční období). Sdělení Komise by v případě svého přijetí umožnilo, aby Evropská unie mohla formou směrnic zavést minimální pravidla týkající se vymezení trestných činů, tj. harmonizovat skutkové podstaty trestných činů v této oblasti, a to včetně minimální výše trestů v rámci celé EU. Tento krok by znamenal centralizovanější regulaci v oblasti, která doposud byla v gesci jednotlivých členských států. Analýza se zaměřuje na posouzení možnosti takové harmonizace z hlediska evropského práva a případné další problémy spjaté s harmonizací trestního práva v této oblasti.
Právní rámec a argumentace Komise
Evropská unie má možnost harmonizovat skutkové podstaty trestných činů uvedených čl. 83 Smlouvy o fungování EU (SFEU). Mezi tyto oblasti podle čl. 83 odst. 1 SFEU aktuálně patří terorismus, obchod s lidmi a sexuální vykořisťování žen a dětí, nedovolený obchod s drogami, nedovolený obchod se zbraněmi, praní peněz, korupce, padělání platebních prostředků, trestná činnost v oblasti výpočetní techniky a organizovaná trestná činnost.
Tyto oblasti trestné činnosti však mohou být dále doplněny při splnění následujících podmínek stanovených v čl. 83:
1. jedná se o mimořádně závažnou trestnou činnost;
2. tato trestná činnost má přeshraniční rozměr;
3. harmonizace jejího trestněprávního postihu napříč členskými státy Evropské unie je nezbytná z „důvodu povahy nebo dopadu těchto trestných činů“, anebo alternativně „kvůli zvláštní potřebě potírat ji na společném základě“.
Komise přitom argumentuje, že nenávistné projevy jsou mimořádně závažné a mají přeshraniční rozměr kvůli masovému rozšíření internetu a sociálních sítí. Nenávistné projevy podle Komise podkopávají společné hodnoty EU a přispívají k polarizaci společnosti, a proto navrhuje jejich harmonizovaný trestněprávní postih napříč členskými státy.
Jsou všechna kritéria podle čl. 83 odst. 1 SFEU naplněna?
Komise ve vztahu k tomuto kritériu poukazuje na negativní dopady nenávistných projevů na jednotlivce i celou společnost. Tvrdí, že vystavení nenávistným projevům může vést k traumatizaci obětí, jejich sociálnímu vyloučení a obecně k podněcování násilí či nenávistných nálad ve společnosti. Zároveň Komise argumentuje, že nenávistné projevy mohou přispět k radikalizaci jedinců a extremistických skupin, což následně ohrožuje stabilitu a bezpečnost celé EU. Nicméně samotná existence škodlivých dopadů nenávistných projevů ještě neznamená, že je lze postavit na roveň tak závažné trestné činnosti jako je terorismus, organizovaný zločin nebo jiné formy mimořádně závažné trestné činnosti podle čl. 83 odst. 1 SFEU. Při komparaci s již harmonizovanými oblastmi trestné činnosti vypočtenými v čl. 83 odst. 1 SFEU tak není zcela přesvědčivé, že by se skutečně jednalo o „mimořádně závažnou trestnou činnost“ ve smyslu tohoto článku, a tudíž lze mít důvodné pochybnosti o naplnění tohoto kritéria. Navíc akceptování takto širokého výkladu pojmu „mimořádně závažná trestná činnost“ by mohlo vytvořit nevhodný „precedent“ pro další harmonizaci v jiných oblastech trestné činnosti, což by mohlo vést k postupnému rozšiřování pravomocí EU v oblasti trestněprávní legislativy na úkor členských států.
Zde lze přisvědčit Komisi, neboť internet skutečně usnadňuje šíření nenávistných projevů přes hranice, a navíc neustále se zlepšující překladače a generativní AI překonávají jazykové bariéry, kritérium přeshraničního dopadu je tedy patrně naplněno.
Komise se opírá o argument, že nenávistné projevy jsou fenoménem s potenciálně rozsáhlými důsledky pro bezpečnost a stabilitu EU jako celku, což činí harmonizaci na evropské úrovni nezbytnou. Tvrdí, že odlišné přístupy k regulaci nenávistných projevů na úrovni jednotlivých členských států vedou k nežádoucím rozdílům v postihu těchto činů, přičemž harmonizace má vést k zajištění jednotné ochrany obětí těchto činů v celé EU. Na druhou stranu lze argumentovat, že trestněprávní normotvorba by v této oblasti měla zůstat v gesci jednotlivých členských států, protože zákonodárci na úrovni členských států lépe rozumějí specifikům své společnosti a mohou reagovat pružněji než unijní legislativa, přičemž takovýto postup lze považovat za dostatečně efektivní. Kromě toho je nutné mít na zřeteli, že fragmentaci právních úprav v EU nelze bez dalšího považovat za negativní jev, protože zejména v tak citlivé oblasti, jako je stanovení trestněprávních hranic svobody projevu, je národní regulace odrazem specifického historického, kulturního a právního vývoje v daném státě.
Nesoulad se zásadou subsidiarity?
Zásada subsidiarity zakotvená v čl. 5 odst. 3 SEU stanoví, že EU by měla zasahovat pouze tehdy, pokud daný problém nelze uspokojivě řešit na úrovni členských států. Komise argumentuje, že efektivní boj proti nenávistným projevům vyžaduje koordinovaný přístup na úrovni celé EU a sjednocení přístupu v jednotlivých členských státech. Nicméně trestněprávní postih verbálních projevů je poněkud specifický, neboť představuje stanovení hranic svobody projevu, jejichž hledání je předmětem živé odborné i společenské diskuse. Nastavení limitů svobody projevu a její ochrany se v různých členských státech výrazně liší a je hluboce spjato s historickými, kulturními a politickými tradicemi jednotlivých zemí. Například řada členských států postihuje blasfemii, tj. urážky náboženství, a jiné nikoliv, další státy pak dle závažnosti jednání rozlišují trestné činy a přestupky anebo přistupují s rozdílnou mírou přísnosti k zobrazování symboliky totalitních ideologií.
Centralizace právní regulace této problematiky na úrovni EU tedy může odporovat zásadě subsidiarity. Navíc přijetí jednotné unijní úpravy by mohlo vést k oslabování legitimity trestního práva v očích veřejnosti, pokud by nové normy nebyly v souladu s hodnotami společnosti v daném členském státě. Národní legislativy lépe reflektují konkrétní potřeby jednotlivých společností, což činí centralizovanou harmonizaci zbytečnou a možná i škodlivou, přičemž ve světle zásady subsidiarity by bylo vhodnější ponechat tuto problematiku v gesci jednotlivých členských států a nepřistupovat k další harmonizaci v této oblasti.
Shrnutí analýzy
Analýza upozorňuje na právní problémy související se snahou Komise o harmonizaci skutkových podstat trestných činů postihujících nenávistné projevy v EU. Ačkoliv Komise argumentuje závažností, přeshraničním rozměrem tohoto fenoménu a vyjadřuje přesvědčení, že harmonizace je v této oblasti nezbytná vzhledem k charakteru této trestné činnosti a nutnosti reagovat na ni společně, je otázkou, zda jsou kritéria uvedená v čl. 83 SFEU skutečně naplněna. Problematickým se jeví zejména požadavek na mimořádnou závažnost trestné činnosti, u nějž je otázkou, zda jsou nenávistné projevy skutečně srovnatelné s dalšími již harmonizovanými oblastmi trestné činnosti, jako je např. např. terorismus, organizovaný zločin, obchod s lidmi, drogová kriminalita apod. Obdobné pochybnosti budí též nezbytnost harmonizace z důvodu povahy nebo dopadu těchto trestných činů anebo kvůli zvláštní potřebě potírat ji na společném základě.
Jako problematické se Sdělení Komise jeví také ve světle zásady subsidiarity v právu EU (čl. 5 odst. 3 SEU). Dle této zásady by měl trestněprávní postih nenávistných projevů zůstat spíše v kompetenci jednotlivých členských států, neboť národní úpravy lépe reflektují kulturní a historická specifika a přesněji odráží společenskou shodu na nezbytnosti postihu určitých projevů. Závěrem lze shrnout, že vzhledem k právním nejistotám i složité legislativní proceduře (je vyžadována jednomyslnost Rady po obdržení souhlasu Evropského parlamentu) je přijetí navrhovaného Sdělení Komise značně nejisté a ani se nejeví jako vhodné, ať už kvůli pochybnostem o splnění podmínek podle čl. 83 odst. 1 SFEU anebo z hlediska (ne)souladu s principem subsidiarity v evropském právu.