Svobodná a nezávislá média jsou považována za základní kámen demokratických společností, neboť zastávají roli tzv. „public watchdog“, tedy „veřejného hlídacího psa demokracie“. Různé zásahy do svobody médií, jakými je například cenzura, zastrašování novinářů, ohrožení nezávislosti tisku, ekonomický tlak či nedostatečná transparentnost vlastnictví sdělovacích prostředků ovšem vyvolávají obavy o svobodu médií v celé Evropské Unii.
Nové evropské nařízení EMFA (European Media Freedom Act) z března 2024 na tyto zásahy reaguje, když zakotvuje povinnost členských států EU chránit nezávislost médií před všemi formami zásahů do redakčních rozhodnutí. Současně s těmito snahami však EMFA a jiná evropská nařízení na druhé straně svobodu médií limitují, když stanovují určitá omezení redakční nezávislosti a svobody projevu poskytovatelů mediálních služeb.
V tomto kontextu v současné podobě nařízení EMFA spatřujeme některá potenciální rizika, především problematické nastavení systému samoregulace (rozdělení poskytovatelů na ty, kteří “dobrovolné podmínky samoregulace” splňují a na ty, kteří nikoliv, ve spojení s negativními důsledky nepřijetí podmínek). Kontrola dodržování těchto norem je přitom svěřena především neziskovým organizacím. Hodnocení neziskových organizací může vést k rozdělení médií na privilegovaná a omezovaná, což může vést k ohrožení svobody projevu a k autocenzuře. Vyvstává zde rovněž obava potenciálního (politického) zneužití a v neposlední řadě nezajištění faktické fyzické ochrany novinářů, navzdory deklarovaným důvodům pro přijetí tohoto nařízení.
V přiloženém policy paperu tyto otázky detailněji analyzujeme, přičemž docházíme k závěru, že případné omezení svobody projevu není účinným prostředkem nápravy stávajících nedostatků. Právě opačný přístup, tedy zaměření se na zásadní výhody svobodného a otevřeného diskurzu s akceptací zmíněných rizik, má dle našeho názoru potenciál předejít mnohým negativním dopadům a zajistit svobodu médií při zachování co možná nejširší svobody projevu.